"Když se léčení dostane na mrtvý bod, pro který nemám vysvětlení, přecházím za jednou paní. Je skromná, hezká, nenápadná a je možná nejlepší médium v této republice. Zjistily jsme, že při jednoduché metodě uvolňování svalů, které u většiny lidí navodí imaginaci, ona dokáže dosáhnout skutečných nebeských krajin a komunikovat s andělskými bytostmi. Na jejich pokyn se pak přemísťuje do minulosti, do jiného světadílu, do nitra organismu - podle potřeby. Ukazují nám příčiny lidských malérů a jak z nich lidem pomoci. Měly jsme ovšem i pekelný zážitek".
Z knihy Léčení jako návrat k přirozenému stavu.R.Mědílková
Neocenitelná pomoc při psychických a duchovních problémech při duševních chorobách, často i při tělesných.
Kontakt
e-mail : Hurkova.Lenka@seznam.cz
Z praxe:
Lidé v mém okolí přijímají myšlenku Boží existence poměrně ochotně, jsou v tomto směru většinou zcela nepoučeni, ale ta představa je jim spíše příjemná, stejně jako představa dobrých duchovních bytostí, například andělů. Představu ďábla by raději vykázali do oblasti ustrašených babských povídaček. Není to tak jednoduché.
Léčila jsem dívku, která byla lékařsky bez diagnózy, testy negativní, zjištěné zdravotní závady de facto žádné. Přesto měla záchvaty dušení, které končily v nemocnici a mohly skončit smrtí. Záchvat právě začínal a já jsem se marné snažila najít v těle nějakou odchylku, na které by se dalo pracovat. Až mě, snad ze zoufalství, napadlo hledat i vedle těla. A ejhle - nad pravým ramenem zezadu byl útvar, který jevil snahu jakoby zakousnout se někam do oblasti prodloužené míchy. Projela mnou zlost a srazila jsem ten útvar směrem k zemi. "Co jste to udělala?" řekla dívka. "Mě se ulevilo." Proceduru jsem opakovaly ještě několikrát.
Myslím, že jsem negativním bytostem vícekrát " vstoupila na kuří oko" - nebudu rozebírat, jak. Ani jsem se nedivila, že se vůči mně začaly nevlídně projevovat. Byl to nepopsatelný pocit, jako kdyby mě něco chtělo rozmačkat, ale nebyl to pocit fyzický ani psychická tíseň. Spíše to vyčerpávalo než strašilo. Dobře, řekla jsem si, zlé bytosti jsou tady se mnou, tak si se mnou i něco přečtou. A otevřela jsem to ráda. Od té doby jsem takový přímý konflikt nezažila - asi už nechtějí číst Bibli. Ale spočítaly mi to prostřednictvím mých bližních a stálo to za to.
Zlé bytosti se pohybují mezi námi, ale jsou podřízeny tvrdým pravidlům, která nemohou překročit. Do této pevné ochranné sítě však děláme otvory svým špatným jednáním a chtěním. Tím je vlastně pozveme do svých životů, vznikají jejich nároky a Stvořitel jim je neodepře - je spravedlivý a nejlépe ví, že jsou odsouzeny k definitivnímu a nejspíš hroznému konci. Pro člověka ovšem vznikají naprosto nepřehledné podmínky - neví, kdo z jeho bližních kde a jak uvolnil přístupy zla - nebo i ví. Musí prostě doufat v Krista, který se z těchto zákonitostí vyvázal a svou milostí stojí nad nimi jako Pán. A také Maria. Není jen krásnou dívkou, sladkou matkou novorozeného syna, pokornou i skvělou vítěznou hrdinkou plnou Ducha.
Šlo o rodinu, kterou stíhaly pohromy v míře nepoměrně přesahující hranici pravděpodobnosti. Raději jsem ty lidi vzala s sebou. Podle pokynů jsme objevily dávného předka. Určily jsme místo, kde žil, dobu, společenské postavení a druh provinění. nebylo romanticky barvité, spíše realisticky trapné. Putovaly jsme za ním do pekelných hlubin, už nás čekal. Vyvedly jsme jej přes několik stupňů očisty i s celou řadou potomků, kteří uvízli někde na pomezí pekelných bran. Zdá se, že když se ďáblu podaří vyrobit vydatného hříšníka, přivlastňuje si pak nárok i na jeho potomky. Jako by svým chováním vytvořil nějaký vzorek špatnosti a ďábel nutil jejich potomky, aby jej opakovali, a týral ty z nich, kteří to odmítli.
Zajímavý byl třeba případ africké kletby. Vůbec jsme nečekaly něco tak exotického u průměrného českého obyvatele. Ale mladík ji přivezl na sobě z tropické vlasti do Evropy a postihla i lidi v jeho okolí. Vize počínala objevením postavy - byla to nějaká veselá a zřejmě trochu střelená žena. Ale dobrosrdečně se smála a ukazovala směr cesty. Cesta končila u jezera, kde čekal anděl. Ukázal další cestu, ke které průchodem bylo ono jezero. To se opakovalo několikrát, cesta byla daleká a u jezera nás očekával vždy anděl s vyšší hodností. Cesta končila v tropické krajině u domorodé chýše. Mladá černá žena s malou holčičkou obdělávala motykou pole a u chýše seděl starý muž. "Mají k tomu mladíkovi nějaký vztah?" "Ona je jeho druhá manželka. Muž je její otec a popuzují ji proti němu. Má na něho zlost. Je to rodinný spor." Pak se objevil obraz ohně a tančících mužů. Nad ohněm se tvořil mrak. "Je to kletba a je strašná." "Je tam i ten starý muž?" "Ano, už ho vidím. Ale jak to tančí, takové pohyby člověk nemůže dělat, takhle vyvracet klouby a vůbec." "Je u něho nějaká zlá bytost?" "Ano, je vlastně v něm. Oni tančí dohromady." "A co kletba?" Co by se s ní dalo udělat?" "Poblíž je světlo. To je Duch svatý." "Budeme ho tedy prosit." Pak došlo ke střetnutí světla s temným mrakem, který reagoval dosti zuřivě, ale byl rozptýlen. Potom jsme poděkovaly a prosily o doprovod zpět a navrátily jsme se opět přes několik jezer.
Bezprostředním podnětem k této akci byl otisk na stehně, který připomínal hlavu velkého hada. Byl hluboký a kožní lékařka prohlásila, že nikdy neviděla nic podobného. Zpětně jsem se dočetla, že jezera mají v afrických náboženstvích velký význam, a dozvěděla jsem se, že mladíkův otec byl v Africe zabit ve sporu o pozemky.
Rychlý spád měl případ jedné mladé ženy, který trpěla chorobami pohybového ústrojí a srdce a těžká sepse jí málem připravila o život. Choroby jevily některé znaky směřující za hranici přirozena. S mou spolupracovnicí jsme je tedy podrobily duchovnímu zkoumání. Pomalu a obtížně jsme se přes několik obrazů propracovaly k obrazu jiné mladé ženy na večerní party. Vykladačka karet tam mimo jiné předváděla likvidaci osob pomocí magie. Dívka přišla domů pod vlivem alkoholu, uchopila kartu, který představovala její domělou soupeřku , moji pacientku, a naložila s ní podle návodu, který krátce předtím zahlédla. Ráno, pokud si ještě příhodu pamatovala, považovala ji za bezvýznamnou alkoholovou epizodku. Shodou okolností jsem se s tou mladou ženou seznámila. To se občas stává, že člověk, který je klíčem problému, náhle přijde třeba z Košic. Zjistila jsem, že dívka má dobré srdce a je schopná šlechetných skutků. Měla však přítele cizince, který byl zapleten do četného kultu. Bil ji, ponižoval a psychicky týral. Považoval ji za svůj majetek.
Sešly jsme se s mou spolupracovnicí k dalšímu sezení. Prosily jsme o objasnění problému a pomoc. Z času jsme se nevzdálily, ani prostor se příliš nezměnil, spíše jeho vnímání. V obrazu, který jaksi nesouvisel, byly rusalky a přírodní duchové. "Přinášejí tyto bytosti lidem dobro?" ptala jsem se. "Dobro i zlo." "Je s námi nějaký průvodce? Je to anděl?" "Ať nám tedy vysvětlí, jak to máme chápat a co potřebujeme vědět." Ukázal nějakou cestu, která však končila v temnotě. Dále ukázal dva zářící trojúhelníky, jakými se znázorňuje boží Prozřetelnost. Lišily se písmem uprostřed. Jeden byl pro něho, druhý pro nás. Pochopila jsem, že mají znázorňovat dobro a zlo jako rovnocenné součásti Stvořitelova díla. "Co to znamená? Chce něco svádět na Stvořitele? To jako že tu Jarmilu zchromil on? Kdo jsi a odkud přicházíš?" "Nerozumím mu." "Jsi součástí říše vúdú?" Hrdě přisvědčil. "Co s ním budeme dělat?" řekla jsem trochu malomyslně. Lež z něho čišela na sto honů, byl pro nás zcela neužitečný. Ale shůry se už řítily nesmírně silné paprsky ze samé boží podstaty. Další děj nejvíce vystihuje úsloví "namel mu, co se do něho vešlo" Démon zmizel.
Vysvětluji si věc tak, že cizinec považoval dívku za svůj majetek, a tak i démon, který s nim byl ve spojení, ji považoval za sví vlastnictví. Konal zlo pomocí její osoby, použil ji jako nástroj, ale bez jejího svolení. Tím porušil pravidla. Zlo smí vstoupit do života člověka jen s jeho vědomým a dobrovolným souhlasem. Takže razantní zásah neproběhl prostřednictvím Ducha svatého ani Krista, ale byl proveden přímo Stvořitelem, který zákon stanovil.
I události ve hmotném světě vezdejším byly velice zajímavé. Vzápětí po tom, co jsem s mladou ženou poprvé mluvila, se její výtečník porval a utrpěl ránu na koleni. Pak mu natekla celá noha, a nezabírala žádná antibiotika. Pět dní se potácel ve čtyřicetistupňových horečkách, které mu velmi oslabili srdce. Amputaci unikl jen o vlásek. Nyní jej čeká deportace do jeho problematické vlasti, které se bojí jako čert kříže. Podotýkám, že události proběhly samospádem a moje účast spočívala jen ve výše popsaných sezeních.
Často si stěžujeme, že boží mlýny jsou tak pomalé, nepotrestané zlo působí tak rozkladné. Co když málo pátráme po jeho příčinách a proto nedovedeme zvednout stavidla a uvolnit cestu řece spravedlnosti?
Z knihy: LÉČENÍ JAKO NÁVRAT K PŘIROZENÉMU - R. Mědílková
0000000000